Kdo mě naučí půl znaku
Dokumentární film „Kdo mě naučí půl znaku“ se vydává po stopách dnes už minulých dob československo – vietnamské...
V produkci MILD production vznikly tři filmy režiséra Martina Ryšavého a jeho tvůrčího týmu s vietnamskou tématikou. Autoři se v pomyslné trilogii zaměřili na tři generace, které byly nebo jsou spjaty s Českou republikou nebo bývalým Československem.
Významným oceněním pro naši produkci je Cena Pavla Kouteckého za rok 2010, kterou Martin Ryšavý získal za film Země snů.
Vietnamská komunita v České republice prochází momentálně prudkým přerodem. Část jejích příslušníků se v důsledku ekonomické krize nachází ve velice složitých ekonomických podmínkách, musí opouštět zaběhlé způsoby obživy a hledat nové. Jejich konkurenty se v této situaci stávají noví vietnamští imigranti, kteří se prostřednictvím personálních agentur snaží hledat práci v českých podnicích. Velká část těchto ekonomických přistěhovalců přichází do České republiky s obrovským dluhem za zprostředkování cesty a s přehnanými očekáváními, zároveň bez znalosti jazyka a prostředí, bez znalosti českých zákonů a z nich vyplývajících povinností a práv. Výše zmíněné faktory vedou k větší zranitelnosti těchto lidí jak z hlediska jejich možného vykořisťování, tak z hlediska jejich více či méně nevědomého a často zcela nedobrovolného porušení imigračních zákonů.
Film Země snů přináší zprávu o velice tíživé a často až osobní tragédií hrozící situaci některých z nich a připojuje zasvěcené komentáře zdejších vietnamských starousedlíků a kompetentních osob, které mají za českou stranu starost o imigranty v popisu práce, ať už jde o vysoké státní úředníky, právníky nebo zástupce českých podnikatelů, kteří práci vietnamských dělníků využívají.
Film vznikl za podpory Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a v koprodukci s Českou televizí.
Produkční poznámky
| Námět | Eva Pechová a Šárka Martínková |
| Kamera | Jan Procházka a Martin Ryšavý |
| Zvuk | Hana Daňková |
| Střih | Katarína Geyerová Buchanan |
| Úprava zvuku a mix | Zdeněk Taubler |
| Režie | Martin Ryšavý |
| Producent | Miloslav Doležal |
| Koprodukce | Česká televize |
| Výroba |
MILD production |
Vietnamci představují dnes třetí nejpočetnější národnostní skupinu v České republice. Jedná se především o drobné obchodníky, lidi původem z chudších oblastí Vietnamu, kteří se k nám od devadesátých let stěhují za lepším živobytím. Zatímco oni sami tráví většinu času prací, češtinu ovládají špatně a cítí stesk po domově, jejich děti se učí v českých školách, rychle přivykají k českému prostředí, česky mluví mnohdy lépe než vietnamsky a ke staré vlasti mají často slabý nebo ne zcela ujasněný vztah.
Film Banánové děti přináší portréty několika z nich, přičemž dává prostor školákům z nižších tříd základní školy, maturantům i studentům či absolventům českých vysokých škol. Jejich prostřednictvím film umožňuje českým divákům nahlédnout do svérázného a vizuálně velmi inspirativního prostředí vietnamské komunity, považované obvykle za dosti uzavřenou, a lépe pochopit komplikovanou situaci rodin, jejichž příslušníci jsou v důsledku života v cizím prostředí a tradičními konvencemi svázané komunitě vystaveni riziku silného generačního konfliktu, oslabení vzájemných vazeb a odcizení.
Film vznikl za podpory Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.
Produkční poznámky
| Námět | Šárka Martínková, Katarína Geyerová Buchanan a Martin Ryšavý |
| Kamera | Martin Ryšavý a Jan Procházka |
| Zvuk | Hana Daňková |
| Střih | Katarína Geyerová Buchanan |
| Úprava zvuku a mix | Jan Čeněk, Jiří Klenka |
| Režie | Martin Ryšavý |
| Producent | Miloslav Doležal |
| Výroba | MILD production |
O dobrém nápadu strýčka Ho, úctě k učitelům a návratu do vlasti aneb Putování Vietnamem po stopách československo - vietnamského přátelství
Dokumentární film „Kdo mě naučí půl znaku“ se vydává po stopách dnes už minulých dob československo – vietnamské spolupráce, snaží se bez ohledu na úzce politické aspekty zhodnotit její význam pro životní příběh několika konkrétních vietnamských občanů a mimo to podat zprávu o současném Vietnamu, zprostředkovanou těmi ze zdejších lidí, od kterých Čechy kupodivu neodděluje jazyková bariéra.
Od 50. let bylo, na základě Dohody o kulturní spolupráci mezi Československem a Vietnamem, každoročně poskytováno vietnamským studentům několik desítek stipendií na čs. vysokých školách. Po roce 1989 tato praxe skončila, bývalí vietnamští studenti však dodnes nezapomínají na své učitele a na socialistické Československo, které jim umožnilo získat dobré vzdělání v dobách, kdy na většinu jejich spoluobčanů a příbuzných tvrdě dopadaly následky válek s Francouzi a Američany. Snad v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodců a s ohledem na to lze film považovat také za svědectví o jednom, pro českého diváka jistě mimořádném a unikátním jevu. Jedině díky němu mohl filmový štáb se zasvěcenými a ochotnými průvodci navštívit celou řadů nejrůznějších prostředí v Hanoi, Ho Či Minově Městě i na vietnamském venkově a vypovídat o nich s překvapivou samozřejmostí a bezprostředností.
K bilancující a celkově sváteční náladě filmu přispívá skutečnost, že byl natočen v období oslav 30. výročí konce vietnamsko – americké války a jubilea starovietnamské královské dynastie Hung.
Film vznikl za podpory Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.
Produkční poznámky
| Námět | Šárka Martínková a Jan Procházka |
| Kamera | Martin Ryšavý a Jan Procházka |
| Zvuk | Hana Daňková |
| Střih | Katarína Geyerová Buchanan |
| Úprava zvuku a mix | Jan Čeněk – Studio Bystrouška |
| Režie | Martin Ryšavý |
| Producent | Miloslav Doležal |
| Výroba | MILD production |
